Povinná plavecká výuka na ZŠ: kolik hodin, kdo platí a kdo zajistí dopravu

20. listopadu 2026

Koordinátor plavání na základní škole řeší před podpisem smlouvy s dodavatelem tři věci, a žádná z nich není metodika: kolik hodin musí výuka mít, z čích peněz se zaplatí bazén a autobus, a co dělat s dítětem, které plavat nemůže. Odpovědi dohledatelné jsou, jen nejsou na jednom místě — a nejčastěji citovaný předpis je přitom ten, ve kterém o plavání není ani slovo. Tenhle text drží jen právní a rozpočtovou mechaniku povinné výuky.

Čtyřicet hodin na celý 1. stupeň, ne na ročník

Závazné je jedno číslo: základní výuka plavání se realizuje na 1. stupni v celkovém rozsahu nejméně 40 vyučovacích hodin. Očekávané výstupy je přitom možné splnit už v 1. období 1. stupně a o zařazení do konkrétních ročníků rozhoduje ředitel školy.

Rozdělení „dva po sobě jdoucí ročníky po dvaceti hodinách“ je to, co slyšíte nejčastěji — a vyplatí se vědět, že je to doporučení, ne povinnost. Doporučení MŠMT k zajištění výuky plavání v základních školách od roku 2026 (čj. MSMT-7350/2026-1, aktualizace květen 2026) ho uvádí ve své doporučující části, zatímco 40 hodin má v části závazné. Praktický důsledek je příjemný: pokud vám z provozních důvodů vyjde jiné rozdělení, předpis neporušujete. Porušujete zvyk — a o tom se dá se zřizovatelem i s dodavatelem vyjednávat.

Předpis, který plavání vůbec neřeší

Při hledání opory narazíte na vyhlášku č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání. Je citovaná ve smlouvách, v nabídkách i v zápisech z porad. V platném znění ale slovo plavání neobsahuje vůbec — řeší organizaci vzdělávání, počty žáků ve třídách, hodnocení, výchovná opatření nebo zkoušky. Čtyřicet hodin v ní nenajdete.

Povinnost vznikla jinde: Opatřením ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 5. května 2017 (čj. MSMT 7019/2017), které povinnou výuku plavání vymezilo v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání s účinností od 1. září 2017. V revidovaném RVP (Opatření čj. MSMT-20704/2024-5) zůstává rozsah stejný — na 1. stupni je povinně realizována plavecká výuka v minimálním rozsahu 40 hodin, nově ve vzdělávací oblasti Člověk, zdraví a bezpečí. Kódy očekávaných výstupů se revizí mění a co přesně znamenají, rozebírá článek o RVP a plavání.

Kdo platí bazén, dopravu a instruktora

Tohle je část, která rozhoduje, jestli kurz vůbec bude. Doporučení MŠMT dělí náklady mezi dvě kapsy.

Ze státního rozpočtu se u školy zřizované krajem, obcí nebo svazkem obcí hradí plat nebo mzda pedagogického pracovníka školy, který výuku zajišťuje v rámci přímé pedagogické činnosti, a to do limitu PHmax školy. Mzdové náklady osob, které pedagogickými pracovníky školy nejsou a výuku vedou — typicky instruktora plavání — lze ze státního rozpočtu hradit jen tehdy, pokud byly škole poskytnuty.

Z prostředků zřizovatele se hradí zbytek:

  • náklady na dopravu žáků do bazénu a zpět,

  • učební pomůcky určené k výuce plavání,

  • náklady na provoz bazénu (vytápění, úklid, čištění vody),

  • mzdové náklady instruktora, pokud je stát neposkytl nebo je poskytl v nedostatečné výši.

Není to jen metodické přání. Podle § 180 odst. 1 a 2 školského zákona obec zajišťuje výdaje škol, které zřizuje, a to zejména výdaje vyplývající z naplňování rámcového vzdělávacího programu a výdaje na učební pomůcky. Povinná plavecká výuka z RVP přímo vyplývá, takže rozpočtová odpovědnost nekončí u ředitele.

A jedna věta, kterou je dobré znát nazpaměť, protože na ni dřív nebo později přijde dotaz od rodičů: na výše uvedené náklady základní škola nesmí vyžadovat úplatu od zákonných zástupců žáků.

Když na to zřizovatel nemá

Dvě cesty, obě z primárních dokumentů.

První je rozpočtová. Podle § 180 odst. 4 školského zákona může obec školám, které zřizuje, přispívat i na další neinvestiční výdaje jinak hrazené ze státního rozpočtu; pro kraj platí analogicky § 182 odst. 4. Je to formulované jako možnost, ne povinnost — ale je to legální cesta, jak dorovnat instruktora, na kterého limit PHmax nestačil.

Druhá je úniková a MŠMT ji vymezuje úzce: ve výjimečných a odůvodněných případech, u nichž výslovně zmiňuje nedostupnost bazénu z důvodu jeho rekonstrukce a nepřiměřenou vzdálenost bazénu, je možné povinnou výuku plavání dočasně přesunout do jiného ročníku, případně ji nerealizovat, pokud není možnost ji zajistit v rámci povinné školní docházky. „Vyšla nám dražší nabídka“ mezi odůvodněné případy nepatří. Ročník, do kterého výuku zařadíte, ale v rukou ředitele zůstává — a to je v praxi nejčastěji použitý manévr.

Čtyři způsoby, jak povinnost naplnit — vlastní bazén, bazén jiné základní školy, plavecká škola zapsaná v rejstříku škol, nebo jiný subjekt na objednávku — a to, jak se u nich liší odpovědnost za bezpečnost žáků, rozebírá článek o doporučení MŠMT k plavání.

Jak se žák z plavání uvolní

Uvolnění z plavání nemá vlastní pravidlo. Jde o běžné uvolnění z předmětu podle § 50 odst. 2 školského zákona: ředitel školy může ze zdravotních nebo jiných závažných důvodů uvolnit žáka na žádost jeho zákonného zástupce zcela nebo zčásti z vyučování některého předmětu a zároveň určí náhradní způsob vzdělávání žáka v době vyučování tohoto předmětu.

V tělesné výchově platí navíc jedna podmínka: má-li být žák uvolněn na pololetí školního roku nebo na celý školní rok, uvolní ho ředitel na základě posudku vydaného registrujícím lékařem. Pro organizaci kurzu z toho plyne dvojí. Uvolněnému žákovi musíte určit, co bude v době výuky plavání dělat. A počet dětí, na kterém se s dodavatelem domluvíte před začátkem kurzu, se po odevzdání posudků může lišit — vyplatí se mít ve smlouvě napsané, do kdy se počet dá upravit bez dopadu na cenu.

Co si o kurzu nechat doložit

Většina podkladu o kurzu nevzniká u vás, ale u dodavatele — a při výběru se vyplatí vědět, co z jeho evidence dokážete dostat. Doložit rozsah a docházku může být potřeba i dlouho po skončení kurzu.

Dvě věci stojí za dotaz. První je sjednaný rozsah: u každé smluvní školy — tedy i u vás — se v ProPlavu vede počet lekcí a délka jedné lekce v minutách, a v přehledu škol se pak u řádku ukazuje rovnou jako „3 skupiny · 10 × 60 min“ — podrobněji v zavedení smluvních škol. Je to místo, kde je sjednaný rozsah vidět na první pohled, takže je dobré ho mít shodný se smlouvou.

Druhá je docházka. Zaznamenává se v týmu školy jedním kliknutím a u každého dítěte zůstane historie na všechny dosavadní termíny skupiny, takže doklad o tom, kdo kterou lekci absolvoval, nevzniká až před inspekcí — viz docházka týmu ve škole. Dodavatel, který vám docházku dokáže doložit po jednotlivých termínech, vám ušetří odpoledne shánění po e-mailech.

Vybíráte pro příští školní rok dodavatele povinné plavecké výuky a chcete vidět, jak vám předá podklady o rozsahu a docházce? Napište nám, projdeme to na vašich ročnících. Bez závazků.

Související články